Die Glasglocke

Paperback, 262 pages

German language

Published Jan. 6, 2005 by Suhrkamp.

ISBN:
978-3-518-45676-7
Copied ISBN!

View on OpenLibrary

(2 reviews)

»Es war ein verrückter, schwüler Sommer, dieser Sommer, in dem die Rosenbergs auf den elektrischen Stuhl kamen und ich nicht wußte, was ich in New York eigentlich wollte.« Die Collegestudentin Esther Greenwood, von Preisen und Stipendien überhäuft, verbringt im »schwarzen Sommer« von 1953 einen Monat als Volontärin einer Modezeitschrift in New York. Schonungslos protokolliert sie ihre Existenzkrise. --back cover

110 editions

O depresi nedepresivně

Jediné prozaické dílo básnířky Sylvie Plath je autobiografický román, který sleduje čerstvě dospělou Esther na její cestě do a z deprese.

TL;DR ➡️ Autentická výpověď o cestě depresí, která skvěle zachycuje drobné nuance toho, kdy deprese přichází. Naopak odchod deprese bych si ráda přečetla trochu rozvinutější.

Dlouho jsem čtení odkládala, protože sama se s depresemi a úzkostmi léčím a zrovna jsem měla trochu horší období, ale nakonec jsem zjistila, že se není čeho bát. I přes těžké téma to je kniha vlastně lehká, autorka se dokázala na pro ni velmi osobní téma podívat s nadhledem, s odstupem, věcně.

Četlo se to velmi dobře, během pár dní jsem měla přečteno. Velmi pozitivně mě překvapilo, jak se autorce podařilo v první části knihy nastínit začínající depresi jinak v běžném životě dospívající holky. Zajímalo by mě, jestli to dokázali postřehnout i čtenáři, kteří sami s depresemi zkušenost nemají.

Naopak mě zklamalo, že když …

Una novela melancólica y densa

Creo que no se lo recomendaría a nadie que no esté particularmente interesado en la vida de Sylvia Plath, porque a pesar de que tiene pasajes muy poéticos y que invitan a la reflexión; la apatía y la depresión que sufre la protagonista son contagiosas y hacen que aunque breve, resulte un libro pesado.

Algunas personas también me han comentado que el inicio es lento y sin embargo, no es que no haya actividad y varios personajes presentes, sólo que los mismos no son de mayor importancia para la protagonista que nos los narra, y por lo tanto, nos resultan aburridos e intrascendentes.